Muréna tygrovitá ve Středozemním moři?

V létě 2023 jsem se rozhodoval, kam jet na letní dovolenou s možností potápění i pozemních výletů. Vybíral jsem mezi relativně cenově dostupnými, pro mě novými, a ne příliš vzdálenými lokalitami, kde by byla možnost vyfotit, či alespoň vidět, pod vodou živočicha, se kterým jsem se do té doby nesetkal. V paměti jsem měl na internetu viděné atraktivní fotografie murén tygrovitých z Kanárských ostrovů. Návštěva tohoto souostroví mě lákala i z důvodu zajímavé vegetace a dramatické krajiny. Doufal jsem v nějakou výhodnou nabídku zájezdu na poslední chvíli, ale pokud už jsem na nějakou narazil, byla destinace mimo lokalitu, která by splňovala mé požadavky na možnosti potápění, případně byla cena mimo můj možný rozpočet. Pozornost jsem tedy nasměroval ke Středozemnímu moři a filtrováním nabídek se dostal k Řecku, konkrétně na Krétu. Dobrá, proč ne. Mediterán mám rád, klima, vegetace i mentalita jsou mi blízké, zkusme to. Vybavily se mně starší knihy o sběračích mořských hub na řeckých ostrovech, podmořské archeologii, i příběhy Hanse Hasse o setkáních se žraloky během jeho expedice v Egejském a Krétském moři v roce 1942. Zároveň se mně připomnělo i smutnější vyznění těchto knih, kdy autoři popisovali degradovaná podmořská společenstva vzniklá tisíciletími dlouhým a neudržitelným využíváním mořských zdrojů. Starší rybáři a lovci hub v rozhovorech zaznamenaných v knihách vzpomínali na mládí, kdy bývalo moře přece jen ještě o něco živější a úlovky bohatší. Současně také Hassovu expedici naučili (šetrný a udržitelný…) trik, kterým bylo možné nalákat žraloky – lov dynamitem, po kterém žraloci připlavali sesbírat mrtvé ryby…

Muréna obecná (Muraena helena) a murény tygrovité (Enchelycore anatina) společně.

Zpět k pozitivnímu. Procházení nabídek zájezdů a satelitních snímků lokalit, abych našel místo, kde by se dalo šnorchlovat, kdyby bylo potápění nedostupné, mě dovedlo do městečka (spíše zbytku města zanikajícího v hotelových komplexech) s matoucím jménem Bali. Ne to exotické, možná poslední dobou spíše ezoterické, Bali, ale Bali na Krétě. A nedaleko přístavu potápěčské centrum! Prohlídl jsem si fotografie na jejich internetových stránkách a hádejte co? Byla tam. Muréna tygrovitá! Dál už jsem nehledal, destinace byla jasná.

Co je tato ryba vůbec zač? Muréna tygrovitá (Enchelycore anatina) žije v příbřežních oblastech s kamenitým či skalnatým dnem, kde se ukrývá v nejrůznějších štěrbinách a puklinách, obvykle v hloubkách od 3 do 60 metrů. Je aktivním predátorem a její kořistí jsou vedle ryb i hlavonožci a korýši. Hadovité, či lépe úhořovité, tělo dorůstá délky až 120 cm, běžná je délka mezi 50 a 100 cm. Kůže není krytá šupinami a je ozdobená žlutavými skvrnami uspořádanými v podélných řadách. Výrazné a typické jsou klenuté čelisti plné špičatých, skelně průsvitných zubů, které jsou zřetelně vidět i v zavřené tlamě. Právě barva a zuby ji dělají atraktivním cílem pro fotografy. Původní rozšíření sahá od Azorských ostrovů na severu, přes Madeiru, Kanárské a Kapverdské ostrovy až po Ascension a Svatou Helenu na jihu. A co teda dělá v Řecku, když je doma na podmořských svazích sopečných ostrovů omývaných širým Atlantikem? O tom později. Ostatně v době, kdy jsem dorazil na Krétu jsem to taky nevěděl.

Výrazné zuby dávají tváři murény tygrovité (Enchelycore anatina) hrozivý výraz.

Po příjezdu na Bali do Bali jsem vzal foťák a šel šnorchlovat podél skalního výběžku ohraničujícího ze severu menší zátoku s pláží. Pár metrů od břehu jsem mezi většími oblázky narazil na mladou, nanejvýš 30 cm dlouhou murénu obecnou, která vypadala, že se zoufale snaží najít úkryt a vyděšeně manévrovala v blízkosti nohou ve vodě postávajících a poskakujících, nic netušících lidí. Vzhledem k místu a její velikosti jsem se ani nesnažil fotit a potěšen tak rychlým objevem zajímavého živočicha jsem plaval do hlubší vody. O pár desítek metrů dále jsem zahlédl chobotnici, která se zdála být v podobné situaci jako murénka a přimknutá ke kameni opatrně sledovala plavce nad sebou. Pokračoval jsem proti drobným vlnkám a dostal se až ke konci skalnatého výběžku, mimo hemžení plavců. Skalnaté dno se zde výrazně svažovalo a postupně mizelo v namodralé hlubině. Mou pozornost náhle upoutala klička nezaměnitelně zbarveného hadovitého těla čouhající ze škvíry mezi vrstvami horniny o pár metrů pode mnou. Nažloutlé skvrny ostře kontrastovaly s mdlým okolím a o tom, na co se dívám, nešlo pochybovat. S vypětím mých nevalných schopností nádechového potápěče jsem se ponořil ke škvíře a uvnitř uviděl smotanou drobnější murénu tygrovitou snažící se ukrýt co nejhlouběji v dutině. Na focení zoufalá poloha, ale několik zřetelných fotek se mi udělat podařilo.

Před každým potápěním si dělám žebříček, co bych chtěl vyfotit nebo vidět, a obvykle se snažím nebýt příliš náročný, abych předešel možnému zklamání. Na břeh jsem se vrátil s radostí a vědomím, že skromnější verzi seznamu už mám odškrtnutou. Nadšení postupně zamlžily obavy, aby následující dny dovolené vůbec přišlo ještě něco lepšího. Hned druhý den se ukázalo, že obavy nebyly vůbec na místě.

Potápěčské centrum v Bali vlastní a provozuje příjemná a přátelská rodina nadšenců, kteří se potápí, protože upřímně milují život v moři a shodou okolností mají možnost si tím i vydělávat. Hodnocení nepíšu coby reklamu, ale jako osobní názor vycházející z nanejvýš příjemné zkušenosti. V blízkosti pláže, ze které jsem začal popsané šnorchlování, vybudovali z obrovských kamenů útesy s převisy, oblouky a dutinami, které postupně osídlilo společenstvo nejrůznějších živočichů. Kromě ryb také chobotnice, sépie, korýši a jiná bezobratlá stvoření. A mezi nimi i několik murén tygrovitých. Pro úplnost je třeba zmínit, že při ponorech průvodci občas dají rybám drobnou rybku či slávku na přilepšení. Díky tomu jsou některé druhy zvědavější a krotší, než by bylo přirozené. Krmení ryb při potápěčských aktivitách je kontroverzní a je předmětem řady laických i vědeckých debat a protichůdných pohledů. Osobně s tím v této lokalitě nemám problém, protože mi přijde, že je lepší tu mít bohaté, i když krotší, společenstvo, než holé dno a prázdný vodní sloupec s minimem života v důsledku decimace rybolovem. Krotkost murén paradoxně někdy působí problémy při fotografování, protože některé mají tendence podplavat fotoaparát a zkoumat potápěče.

Zvědavý pohled v podání murény tygrovité (Enchelycore anatina).

Není mým cílem tu podrobně rozebírat všechny živočichy a zážitky z potápění na Krétě, ale než se vrátím k murénám tygrovitým, alespoň stručně nastíním, jaké to bylo. Všechny ponory, i ty blízko břehu, probíhaly z lodě. Ranní ponory byly obvykle určeny pro zkušenější potápěče a směřovaly k lokalitám ne příliš vzdáleným od skalního výběžku, kde jsem pozoroval první zubatou žížalu. Odtud je ponor veden směrem do hloubky, kde je možné kromě obvyklé středomořské drobotiny potkat invazní perutýny (běžně se vyskytují i poblíž skal u pláže), flabelíny a množství utržených, někdy velmi starých kotev. Jejich přítomnost naznačuje historický význam místa jako kotviště. Ostatně blízká zátoka s pláží se jmenuje Karavostasi, tedy doslova „zastávka lodí“ a Bali stojí na místě starověkého římského přístavu Astale. Starobylost podtrhávají i amfory vzácně roztroušené na mořském dně. Další ranní ponory probíhaly v místě vzdáleném asi 2 km lodí od přístavu, v blízkosti strmého až kolmého skalnatého pobřeží. Hlavním cílem byly gejzíry sladké studené vody, která podzemím teče z hor a vyvěrá z mořského dna a z podvodních jeskyní v podobě rozmlžených přízračných proudů. Odpolední ponory se konaly výhradně v místě vytvořených útesů poblíž pláže. I když je místo dostupné ze břehu, ponory probíhaly z lodi a přístup tak byl velmi pohodlný. Tyto ponory byly skvělou příležitostí pro fotografování a vzhledem k malé hloubce obvykle trvaly alespoň 90 minut. V případě dostatečného počtu zájemců zde jsou možné i noční ponory, které mě přes počáteční skepsi nadchly. Temné dno ožilo chobotnicemi, sumýši, hvězdicemi, ploštěnkami, a především nejrůznějšími korýši.

Invazní perutýni ďábelští (Pterois miles) obdivují starověkou amforu.

Murény tygrovité jsem si užil na každém z ponorů na útesech a podařilo se mně je vyfotit ve všech možných kompozicích a úhlech. Litoval jsem jen nemožnosti fotit detailní portréty jejich tváří, které v záběrech používaného širokoúhlého objektivu vynikaly méně, než by si zasloužily. I z tohoto důvodu jsem Bali navštívil znovu v letošním roce (2025), tentokrát s makroobjektivem.

A kde se tedy v Řecku vzaly atlantické murény? Ve Středozemním moři, tedy i ve všech jeho „podmořích“ jako je moře Jaderské, Egejské, či v tomto případě Krétské, je běžným druhem muréna obecná (Muraena helena), vzácněji se lze setkat s murénou hnědou (Gymnothorax unicolor). Rybáři u Izraelského Tel Avivu-Jaffy však 5. listopadu 1979 vytáhli na háčku z hloubky okolo 50 m murénu do té doby formálně ve Středomoří nezdokumentovanou – murénu tygrovitou (Enchelycore anatina). V následujících desetiletích byla postupně zaznamenána u řeckých a tureckých pobřeží, v Sýrii, v Chorvatsku, na Kypru, v italské Apulii, na Sicílii, Maltě, … Z doložených nálezů byl jasně patrný trend šíření na západ a zvyšování početnosti v obsazených oblastech. Nejnověji (2022) byla nalezena na Sardinii a její výskyt je tedy již rozprostřen od východního až po západní mediterán.

Detail hlavy murény obecné (Muraena helena).

Jak si ale vysvětlit její prvotní výskyt ve východním Středomoří a postup na západ, když logický by vzhledem k její domovině v Atlantiku byl opačný směr šíření? Studie se shodují na dvou pravděpodobných vysvětleních. Obě vysvětlení berou v úvahu vývoj murén, pro který je typické dlouhé pelagické larvální stádium. Pentlicovitá, zploštělá a téměř průhledná larva, tzv. leptocephalus, žije řadu měsíců a snad i déle než rok ve volné vodě, kde je unášena proudy, dokud se nepřemění v mladou murénu a začne žít život dravce u dna. Mohlo se tak stát, že se larvy unášené proudem dostaly z Atlantiku přes Gibraltarský průliv až na východ Středozemního moře, kde dovršily vývoj a usadily se. Proč k tomu nedošlo již v dřívější době je snad možné vysvětlit změnami mořského proudění v důsledku globálních klimatických změn. Také změny teploty vody v mediteránu mohou přispívat k její úspěšné expanzi. Východní část je nejteplejší a postupné oteplování dalších oblastí může druhu umožňovat šíření na západ. Alternativním vysvětlením zavlečení larev na východ je přeprava v balastních nádržích lodí. Šíření druhů prostřednictvím balastní vody bylo opakovaně zdokumentováno a některé studie je považují za nejpravděpodobnější příčinu druhotného výskytu murény tygrovité ve Středozemním moři. Zda prostředníkem šíření jsou proudy či balastní voda se odráží i v nejasném názoru, zda je v nové oblasti výskytu muréna přirozeně expandujícím druhem, nebo se jedná o druh invazní. Jisté je, že ve Středomoří zdomácněla a úspěšně se množí.

Muréna hnědá (Gymnothorax unicolor).

Pro úplnost ještě musím zmínit, že v roce 2013 byl shodou okolností opět u Izraele odchycen čtvrtý druh murény nalezený v mediteránu. Jedná se o murénu znamenanou (Gymnothorax reticularis). Tento druh je doma v Indickém oceánu a západním Pacifiku. Dosud se jedná o jediný zaznamenaný případ výskytu v oblasti a o původu lze pouze spekulovat. Pravděpodobná je buď migrace přes Suezský průplav nebo vypuštění akvaristy.

Fotografování na Krétě mě nadchlo a umožnilo mi rozšířit si znalosti o středomořských murénách. Snad se mi podaří lokalitu navštívit znovu. Jen doufám, že tam tou dobou na mě nebude kromě obvyklých obyvatel ze škvír vykukovat a cenit zuby ještě i muréna znamenaná – viděl bych ji rád, ale v její domovině, ne coby invazní druh s potenciálně negativním vlivem na lokální ekosystém…

Informace o výskytu a šíření Enchelycore anatina ve Středozemím moři jsou uceleně podány v následující publikaci, která je zároveň zdrojem odkazů na množství dalších relevantních studií:

Di Martino, V., & Stancanelli, B. (2023). New data on the spreading of the fangtooth moray Enchelycore anatina (Lowe, 1838) in the Mediterranean Sea. Journal of Black Sea/Mediterranean Environment, 29(2), 167-184.