Ponor do mladotřetihorního moře

Mladší třetihory jsou zastaralým, avšak stále používaným termínem pro neogén. Jedná se o geologické období začínající před 23,03 miliony let a trvající do doby před 2,58 miliony let. Ačkoliv se v této dávné (z geologického pohledu ne až tak dávné) době na našem území děla řada zajímavých jevů, pro mě, coby člověka se zájmem o moře, je to hlavně období poslední mořské záplavy části našeho území – shodou okolností části Moravy v oblasti mého bydliště. Hledání pozůstatků tohoto dávného moře zvaného Paratethys je vedle potápění mým velkým koníčkem a už před nějakou dobou jsem si uvědomil, že obě aktivity pojí kromě moře, nebo obecně podvodního světa, i další společný fenomén – hledání. Fotograf pod vodou věnuje někdy dost podstatnou část ponoru hledání vhodných subjektů k vyfotografování. (Občas i kolegů, kteří nesdílí nadšení z objeveného a fotografovaného a ztratí se mi z dohledu v modrém závoji.) Hledač fosílií má hledání přímo v popisu činnosti a samotné nacházení je obvykle vzhledem k době hledání výrazně časově omezeno. Nutno podotknout, že ať už se jedná o potápění či paleontologický průzkum, dobu trávenou hledáním nevnímám negativně – je součástí těchto aktivit a pěkná fotka nebo zkamenělina jsou příjemnou odměnou.

První zářijovou neděli jsem využil kombinace sklizených polí a příjemného slunného počasí a po delší době jsem vyrazil hledat zkameněliny na kopec Výhon u Židlochovic. Konkrétně se jednalo o pole nedaleko vrcholu kopce. Podloží zde tvoří převážně vápnité jíly, místně zvané tégly, pocházející z miocénu, konkrétně tzv. badenu, tedy doby před cca 15 miliony let. Na lokalitě jsem v minulosti našel řadu zajímavých zkamenělin, především schránek plžů a mlžů. K nálezům přispěla i hluboká orba následující vyklučení menšího meruňkového sadu, který část pole dříve pokrýval. V současné době už se nejedná o místo, kde bych očekával množství nálezů vhodných do sbírky či pro mě nových. Nerozumím zcela zemědělským technologiím, ale přijde mi, že pole je v posledních cca 10 letech jen mělce orané a fosílie se z podloží nedostávají do ornice. Na ochlazení paleontologické horečky jsou v okolí vhodnější místa, přesto mám k tomuto poli snad až sentimentální vztah, který v kombinaci se snadnou dostupností vyústil v jeho volbu coby cíle lovu zkamenělin.

Pohled na lokalitu výskytu neogénních fosílií.

Přemýšlení o tom, kolik času člověk tráví hledáním, ať už při potápění, nebo při sběru zkamenělin, mě přivedlo k myšlence zkusit si pro zajímavost a pro uspokojení obsese detailem zapisovat, co, a především jak často na méně štědré lokalitě najdu. Podobný záznam někdy zkusím udělat i pro ponor s fotoaparátem.

Zde je tedy záznam odpoledního ploužení v předklonu po nakypřeném strništi, doplněný fotografiemi některých nálezů. Fotografie byly pořízeny mobilním telefonem a kvalita není ideální.

14:41 – Dorazil jsem na lokalitu. Pole bylo ve stavu vláčením uhlazeného, ale stále kyprého strniště se zbytky slámy a množstvím nově vyrůstajících drobných rostlinek plevelů a obilí. Pro hledání by bylo asi lepší poorané pole, ale alespoň nebudu zakopávat o hrudy. Hned u okraje nacházím fragment „mušle“, tedy lastury mlže. Má zachovalý vrchol se zámkem a zuby a s velkou snahou a hledáním v literatuře by se snad dala určit. Velikost a vzhled fragmentu mi za to však nestojí a nález zahazuji.

14:49 – Přešel jsem několik desítek metrů dále a z hlíny na mě vykukuje úlomek ústí ulity plže s výrazným sifonálním kanálem. Vzhledem k velikosti a špatnému zachování ho nechávám osudu.

14:52 – Vidím známý oblý tvar vrcholové části ulity plže česky pojmenovaného právě kvůli tvaru jako oliva, přesněji odborně Amalda glandiformis. Tvar a tloušťka vrcholů těchto ulit přispívá k jejich zachování, a tak se jedná o běžnější nález. Z této lokality mám několik téměř nepoškozených ulit, a proto tento nevýrazný kousek nechávám na hraní hrabošům.

14:54 – Pod nohy se mně připletl neurčitelný fragment další ulity a kousek od něj malý úlomek mlže, který si se zájmem prohlížím kvůli zachovalé lesklé perleti a řadě nepoškozených drobných zoubků na okraji lastury. Vzorek sice zajímavý, avšak ne natolik, abych jeho lesklou perleť neponechal na poli.

14:57 – V rychlém sledu zvedám a zase zahazuji fragmenty tří různých, avšak neurčitelných druhů mlžů. Vzápětí nacházím tento den první (a jak se ukáže, zdaleka ne poslední) drobnou kulovitou kolonii mechovek.

Fragmenty mlžů a kulovitá kolonie mechovek.

14:59 – Připomíná se mně hojnost oliv (ne ovoce) A. glandiformis dalším nálezem vrcholu ulity. K němu nacházím ještě odlomený vrchol věžovité ulity, kterou však nedokážu z hlavy určit, a další drobnou kulovitou kolonii mechovek.

15:01 – Pozornost upoutává cca 2 cm velká, relativně pěkná kulovitá kolonie mechovek. Pěkná, ale z blízkých lokalit mám zajímavější a větší. Následuje pro lokalitu řekl bych typická věžule, tj. plž z čeledi Turritellidae, naneštěstí v podobě pouze jednoho olámaného závitu ulity, doplněná odlomeným žebrovaným okrajem ústí neurčeného plže.

15:06 – Z hlíny jsem vyloupl další nevýraznou mechovkovou kolonii a rozhodl se přejít do jiné části lokality, kde jsem v minulosti našel řadu zachovalých schránek.

15:22 – Delší dobu nic nenacházím, až najednou mou pozornost upoutal lesklý bělavý střep, který se z blízka ukázal být lesklým bělavým střepem porcelánu.

15:25 – Přecházím kulovitou kolonii mechovek a malý kousek mušle, až konečně zvedám netradičně téměř černě zbarvený úlomek hřebenatky (Pecten sp.). Po chvíli přemýšlení o jeho kvalitách ho nechávám na místě nálezu.

15:29 – Překračuji obtížně identifikovatelný kousíček ulity plže.

15:30 – Nacházím první lasturu, kterou si beru s sebou a nenechávám ji dalšímu rozpadu v hlíně. Jedná se o zachovalou rýhovanou ulitu drobnějšího plže. Jméno druhu v době nálezu neznám, ale později jej určuji jako pravděpodobně Clathurella vasta.   

15:31 – Mou pozornost spíše rozptylují, než upoutávají, neurčitelné střípky lastur plže a mlže.

15:33 – Prohlížím si další kulovitou mechovku. (Biologicky vzato se jedná o kolonii mechovek, ale lpění na přesném používání termínu snad není mimo odborný text nutné, a proto budu kolonii mechovek označovat i jako mechovku v jednotném čísle – přinejmenším proto, že je to stručnější výraz.) O pár kroků dál se povaluje dnes již třetí špička ulity A. glandiformis.

15:34 – Nacházím zajímavou ulitu zdobenou hrbolky. Naneštěstí se dochovalo pouze ústí a jeden další závit. Přesto si ji beru s sebou s podezřením, že se jedná o druh, který ve sbírce z Výhonu ještě nemám. Později si domněnku potvrzuji, ale plnému určení brání stav nálezu. Pravděpodobně se jedná o jehlanku rodu Cerithium.

15:36 – Zvedám a tentokrát také nepokládám malou, cca 5 mm vysokou, zachovalou ulitu. Drobných plžů mám ve sbírce relativně hodně. Protože jsem se dosud nedostal k jejich určování, nejsem si jistý, zda tento druh již mám, a beru jej s sebou. Později jej určuji jako Pusia vexans.

Ulity plžů, které předběžně určuji jako Clathurella vasta (vpravo) a Pusia vexans.

15:37 – Zvažuji, zda se dívám na oválný kamínek nebo mechovku. Pravdivou se ukazuje druhá možnost a já si říkám, že by to vzhledem k množství hmyzu, který mě obletuje, mohla být i muchovka.

15:39 – Energii mně dodává nález vrcholu ulity většího exempláře A. glandiformis. Sám o sobě tento zbytek není příliš zajímavý, ale jeho atraktivitu zvyšují pravidelně rozmístěné otvory jejichž původcem je vrtavá houba. Jedná se o tzv. ichnofosílii, tedy stopu po činnosti organismu. Konkrétně tato se označuje jako Entobia isp.

15:40 – Konečně nacházím ulitu natiky Euspira helicina. Nález tohoto dravého plže jsem očekával mnohem dříve, protože se dle mých zkušeností jedná o jeden z nejčastěji nacházených druhů na této lokalitě. Kulovité ulity bývají často dobře zachovány, což však není případ tohoto exempláře s ulámaným ústím.

15:42 – Nenechávám se oklamat a v porézním kameni rozeznávám fragment silnostěnné lastury ostnovky Spondylus crassicosta silně provrtaný houbou. Tyto lastury byly zjevně oblíbeným terčem vrtavých choutek zmíněných hub, což dokládají zachovalé velké misky, které jsem našel dříve, a na kterých jsou také přítomny výrazné vrtby. Kulovitou mechovku opodál zaznamenávám, ale blíže nezkoumám.

15:44 – Objevuju z hlíny vykukující estetickou ulitu turisy Turricula dimidiata, kterou s nadějí a následným zklamáním vytahuju. Ulita je nekompletní, zachováno je pouze olámané ústí a jeden další závit.

15:46 – Držím další kulovitou mechovku a začínám uvažovat, že je nebudu nadále zaznamenávat, abych si ušetřil práci.

15:48 – Moji trpělivost zkouší další mechovka. Tentokrát se však jedná o téměř 4 cm velkou nepravidelnou hlízu s hlubokým otvorem. Vybavuji si článek o krabech poustevníčcích, kteří žijí v symbióze s mechovkami v podobných otvorech, a hlízu si beru k dalšímu zkoumání.

15:49 – Druhá nalezená ulita natiky E. helicina začíná dodávat váhu mému tvrzení o hojnosti druhu na této lokalitě. Zkušenost s dobrým zachováním se opět nepotvrzuje.

15:50 – Obracím atraktivní ulitu a se smůlou zjišťuji, že má odlomenou část ústí. Přesto si ji beru s sebou k určení. V době psaní tohoto textu jsem ji předběžně identifikoval jako korálovku Coralliophila sp., nejsem si však jistý.

15:52 – Zkoumám kousek mlže s podélným rýhováním a obtížně identifikovatelný střípek ulity plže. Oboje zahazuji.

15:53 – S nadějí, že se jedná o úlomek korálu, čistím drobnou hrudku hlíny. Ukazuje se, že jde o neforemný kousek ostnovky S. crassicosta proděravělý houbou.

15:54 – Konečně jsem narazil na minimálně poškozenou ulitu natiky E. helicina.

15:56 – Kulovitá mechovka.    

15:58 – Dva fragmenty mlžů. Jeden provrtaný houbou, druhý s výrazným podélným žebrováním. Oba příliš nevýrazné, abych je nezahodil.

15:59 – Dnes poprvé nacházím obvyklý nález z této části pole – ulitu plže Aspa marginata. Tento druh bývá často díky oblému tvaru a silnější ulitě dobře zachován. Nalezená schránka má naneštěstí odlomenou část ústí.

16:01 – Na malé ploše objevuji několik drobných nálezů. Tři méně zajímavé – odlomený sifon plže, část závitu ulity, kulovitou mechovku, a dva zajímavější – zlomek kolonie mechovky korálovité Myriapora truncata a zcela zachovalou misku velmi drobného mlže (průměr 5 mm). Drobný, korál připomínající úlomek mechovky korálovité nechávám na místě, mlže si beru k dalšímu určení.

16:03 – Fragment natiky E. helicina.

16:04 – S minimálním zájmem registruji dva malé zlomky mlžů a pak zažívám déjà vu při pohledu na odlomený vrchol A. glandiformis proděravělý houbou, který vypadá stejně jako ten, který jsem našel 15:39. Vzhledem k tomu, že jsem si předešlý nález vzal s sebou, ujišťuji se, zda jej opravdu mám a nenarazil jsem náhodou na stejný exemplář. Jedná se opravdu o nový vzorek a váhám, zda si jej vzít nebo nechat na místě. Předešlý nalezený vzorek se mi zdá hezčí, s pravidelněji rozmístěnými otvory a nový nalezenec tak zůstává na poli. Estetika je v tomto případě značně subjektivní hledisko, které navíc ani v rámci mého úsudku není stálé. Nechybí mnoho, abych zahodil oba nalezené exempláře. 

16:08 – Nacházím úlomek zajímavého věžulovitého plže. Ačkoliv se jedná pouze o malou část ulity bez výrazných znaků, poznávám věžuli rodu Allmonia, dříve řazenou do rodu Protoma. Kdysi dávno mohla mít i přes 10 cm, naneštěstí nyní je to jen nevýrazný úlomek. Opodál leží okraj ústí rovněž většího, avšak neidentifikovatelného plže. Při jeho zvedání si všímám nepravidelné, červa připomínající ulity nedovitky Petaloconchus intortus, kterou si beru s sebou.

16:09 – Zkoumám asi 1 cm velkou věžuli Oligodia spirata s otvorem po predaci natikovitým plžem. Tyto otvory jsou v ulitách relativně časté a jsou označováný jako ichnotaxon Oichnus isp.

16:10 – Radost mně dělá menší, ale zcela nepoškozená ulita Aspa marginata, kterou si nemůžu nevzít do sbírky.

Nepoškozená ulita plže Aspa marginata.

16:12 – Vnímám, ale tentokrát nezvedám fragment neurčitelného mlže a kousek dále sbírám úlomek ústřice, nejspíše Ostrea digitalina. Z neustálého sklánění a chůze v předklonu mě začínají bolet záda. Protože se snažím zaznamenat všechny nálezy, většinou sbírám i drobné úlomky, které bych jindy nechal ležet. Rozhoduju se, že trochu polevím a nebudu chodit v předklonu, abych odfiltroval část úlomků, které stejně obvykle nedokážu určit a zahazuju je.

16:14 – Opět se ohýbám, tentokrát pro malou natiku E. helicina. Taktika vzpřímené chůze se ukazuje neefektivní, protože západní slunce níže nad obzorem osvětluje bílé vápnité fosílie a pořád si všímám i velmi malých úlomků. Je to paradoxní situace, protože jindy bych byl rád za každý nález. O chvíli později mně povzbuzuje nález zachovalé ulity turisy Turricula dimidiata, které má odlomenou pouze špičku vrcholu a jsou na ní patrné stopy po vyhojeném zranění.

Ulity turisy Turricula dimidiata se stopami po vyhojeném zranění.

16:17 – Narážím na ulomený trojhranný pilník na železo a říkám si, že tentokrát nenacházím téměř žádné „artefakty“. V minulosti jsem na tomto poli našel spoustu věcí, z těch zajímavých např. chirurgický skalpel, kousky porcelánových panenek a jílových dýmek, mince, nábojnice z druhé světové války, či pamětní medaili k založení národního domu v Židlochovicích v roce 1912.

16:19 – Vracím se ke zkamenělinám nálezem zlomku mušle.

16:20 – Nález obligátní kulovité mechovky a kousku mlže.

16:22 – Jsem v části pole, kde se občas objevují kameny, které jsou zde nepůvodní a patrně se sem dostaly jako součást materiálu ke zpevňování cest. Obvykle je přehlížím, ale tentokrát mě upoutal jeden břidlicovitý kamínek s otiskem rostliny. Podobný materiál s otisky jsem kdysi sbíral na odvalu uhelného dolu v Oslavanech, a tak si myslím, že se na pole dostal jako součást vyvezeného popela.

16:23 – Úlomek mechovky.

16:24 – Dvě menší kulovité mechovky.

16:25 – Střípek ulity neurčitelného plže.

16:27 – Dost možná úplně poprvé na tomto poli nacházím schránku drobné kelnatky Entalina tetragona.  

16:29 – Kulovitá mechovka a fragment sifonu neznámé ulity.

16:30 – Během hledání většinou ignoruju kousky vápence. Striktně vzato se taky jedná o fosílie, protože zdejší vápenec je tvořen stélkami vápnitých řas a koloniemi mechovek. Jeden takový kámen teď zvedám, protože si všímám zarostlého úlomku hřebenatky Aequipecten macrotis.

16:31 – Úlomek mušle.

16:32 – Dvě kulovité mechovky a vrchol ulity A. glandiformis.

16:34 – Tři fragmenty mlžů.

16:35 – Pro změnu další kousíček mlže.

16:37 – Olámaná věžule s několika žebry na závitech. Teoreticky bych ji dokázal určit, ale vzhledem ke stavu ji nechávám jako vápnité hnojení na poli.

16:38 – Po delší době zajímavý nález – kalich solitérního korálu Trochocyathus affinis. Solitérních korálů jsem zde v minulosti našel několik druhů a tento není příliš dobře zachovalý. Přesto si jej coby vzácnější nález beru s sebou. Během sklánění si všimnu ještě zlomku kolonie mechovky korálovité M. truncata, která také připomíná drobný, ale koloniální korál.

16:39 – Kulovitá mechovka.

16:41 – S hlínou kontrastují dvě určitelné ulity. První je mírně poškozená vršatka Nassarius sp. a druhá olámaná turisa Gemmula coronata. Poblíž ještě objevuju velmi drobnou keříčkovitou mechovku.

Vršatka Nassarius sp. (vlevo) a turisa Gemmula coronata.

16:42 – Prohlížím si tři úlomky různých mlžů. Jeden byl kdysi lasturou hřebenatky Gigantopecten nodosiformis, ale vzhledem ke stavu ho zahazuju spolu s ostatními.

16:43 – Další dva kousíčky mušlí.

16:44 – Pro změnu ještě třetí střípek mušle.

16:46 – Vedle neforemného a neurčitelného kousku ulity nacházím i mírně poškozenou ulitu Stenodrillia bellardii.

16:47 – Úlomek dvou závitů věžule Oligodia spirata.

16:48 – Nedaleko od sebe nacházím fragment mušle, kulovitou drobnou mechovku a poškozenou natiku E. helicina.

16:50 – Zkoumám téměř obdélníkový úlomek lastury, který se ukáže být neurčitelným mlžem. Vzápětí zvedám glazovaný kousek keramiky připomínající mlže a k němu ještě fragment mlže připomínající fragment keramiky.

16:52 – Nacházím pěkně zachovalý úlomek mlže s lesklým povrchem a perletí. Naneštěstí se pěkně zachoval pouze povrch, ne samotná lastura, a tak tento střípek vracím strništi.

16:53 – Pod nohy se mi plete zoufale prchající cvrček polní. Sympatickej hmyzák s kulatou hlavou mě potěšil. V minulosti jich zde bývalo mnohem více. Zda došlo k jejich úbytku, nebo nejsou vidět vzhledem k sezóně či počasí, nedovedu rozhodnout.

16:55 – Mělkovodní charakter tehdejšího moře mi naznačuje lastura ústřice Neopycnodonte navicularis, která však není kompletní.

16:57 – Spíše neochotně zvedám dva neforemné úlomky mušlí a ochotněji drobnou, leč velmi dobře zachovalou ulitu plže, kterou si beru k dalšímu určení.

16:58 – Kromě úlomku mlže a větvičky mechovky korálovité M. truncata zkoumám střípek, o kterém si nejsem jistý, zda pochází z fosilní nebo recentní ulity. Nakonec volím recentní, tedy současnou, variantu a přistihuju se, že je mi to vlastně jedno. Únava pokročila a velím si k odchodu z lokality.

17:03 – Rázný krok mně vydržel jen pár desítek metrů a zastavuje mě relativně pěkný rodolit, tedy hlíza tvořená vápnitými stélkami červených řas. Beru si rodolit do sbírky a pokračuju směrem k planým slivoním na okraji pole, které se modrají švestkami.

Rodolit – hlíza tvořená vápnitými stélkami červených řas.

17:04 – Než vkročím do trávy u švestek, zvednu ještě čtvercový, celkem dekorativní úlomek ostnovky Spondylus crassicosta. Dovedu si představit, že by z něj šel udělat přívěšek na krk nebo podobný, pravěce vypadající šperk. Já však jeho nositelem nebudu a úlomek vydávám na pospas gravitaci.

Jak to tedy vypadá s poměrem hledání a nacházení zkamenělin na lokalitě, kterou považuji za spíše méně bohatou? Výsledek je překvapivý. Na poli jsem prochodil 2 hodiny a 23 minut. Celkem tedy 143 minut, ze kterých jsem v 67 minutách něco našel. Takto kvantifikováno to znamená, že jsem nacházel fosílie 47 % času. Možná tento přístup hodnocení není nejvhodnější, přesto však vypovídá o vysoké frekvenci nacházení fosílií. Za dobu hledání jsem našel celkem 112 vzorků a 22 jsem si odnesl s sebou, některé do sbírky, jiné k dalšímu zkoumání. Pravdou ovšem je, že vysoké číslo je zkresleno mou snahou zaznamenat každou fosílii, tedy i malé, pro sběratele neatraktivní fragmenty. Za běžné situace bych velkou část nálezů ignoroval.

Vývoj počtu nalezených fosílií v průběhu doby hledání.

 

Počet nálezů v jednotlivých minutách hledání.

Má tento záznam a vyhodnocení nějaký smysl? Čísla, ke kterým jsem dospěl, ukazují, že i pole, které dnes již považuji za chudou lokalitu, má sběrateli stále co nabídnout. Tím spíš, pokud není náročný a spokojí se i s nekompletními exempláři. Posouzení bohatosti naleziště je zatíženo subjektivním pohledem a náročností sběratele. Osobně považuji získané údaje za zajímavé a jsem rád, že jsem se odhodlal k jejich pořízení. K tomu jsem si užil příjemné odpoledne při oblíbené činnosti, i když mě tentokrát unavila o něco více kvůli častému sklánění k sebemenším úlomkům. Pokud to někdo dočetl až sem, snad ho popisný text neznechutil, ale naopak inspiroval k procházce na některé z nalezišť pozůstatků našeho dávného moře.